Výstavba panelových domů je doménou socialistického státního zřízení. Tehdy se počítalo s tím, že každý obyvatel naší země bude mít právo na zajištění bydlení (i bez předražených hypoték), a proto se také velmi rychlým tempem začala stavět panelová sídliště. Na svou dobu šlo o poměrně smělý projekt, a že se povedl, prokazují domy i v současné době. Jejich životnost přesáhla půl století http://www.muo.cz/stoleti-relativity–16/ a stále stojí na svém místě. Z pohledu statika je to svým způsobem malý zázrak, protože se to týká i objektů, které dosud nebyly revitalizovány.

S výstavbou panelových domů se tyto objekty začaly osazovat vzduchotechnikou. Počítalo se s tím, že bude odvádět výpary z kuchyní, toalet a koupelen do společné stoupačky, čímž se významně zvýší bytový komfort. V zásadě na tom není nic špatného, ale má to jeden háček – vzduchotechniku totiž musí někdo udržovat v čistotě.

A právě čistota se stala fatálním problémem, který málokteré bytové domy řeší. Některým lidem zkrátka nepřipadá příliš prioritní starat se o to, zda mají za svými zády ve stoupačce vyleštěné potrubí. Jenže o leštění potrubí tu vůbec nejde, ve hře je totiž mastný prach, a co dokáže, o tom by vám mohli vyprávět někteří hasiči z vlastní zkušenosti.

V současné době u nás provádí některé firmy revize vzduchotechniky a zjišťují, v jakém mnohdy katastrofálním stavu se toto technické zázemí panelových domů nachází. Problém je v tom, že jakmile se uvnitř potrubí usadí dostatečně silná vrstva prachu s mastnotou, a někdy stačí jen několik milimetrů, jde o velmi nebezpečnou hořlavinu. Pak stačí jen vhodný podnět k jejímu zapálení a lidé v domě se nestačí divit.

Pokud nám nedůvěřujete, stačí zabrousit na Internet a vyhledat si fotografie vyhořelých bytů kvůli zanesené vzduchotechnice. Nač tedy riskovat takový problém a dopustit, abychom přišli doslova o střechu nad hlavou?