Mnozí lidé jsou v práci velmi nespokojení. Čím to je způsobeno? Faktorů může být samozřejmě mnoho.

• 
  Vykonávám práci, která mě nebaví
• 
  Vykonávám práci, za kterou mám málo peněz
• 
  Vykonávám práci, která mě baví, ale mám za ní málo peněz
• 
  Vykonávám práci, která mě nebaví, ale mám za ni málo peněz
• 
  Vykonávám práci, která mě nebaví, i když mám za ni hodně peněz

To jsou důvody motivační a ekonomické, pak jsou ovšem důvody organizační a personální a ty mohou být například tyto.

• 
  Pracuji ve špatném kolektivu, kde je dobrý šéf
• 
  Pracuji ve špatném kolektivu, kde je špatný i šéf
• 
  Mám dobrý kolektiv, ale špatného šéfa
• 
  Na pracovišti je špatná atmosféra

Pocit osobní nesvobody

V personální oblasti často mají lidé i pocit osobní nesvobody, je to onen pocit špatné atmosféry. Tomu se lze jen těžko vyhnout a je to způsobeno do značné míry tím, že jsme si zvykli, že žijeme v demokracii. Jenomže v práci demokracie prostě nefunguje, tak to nemá žádná firma.

Proto člověk funguje v určité hierarchii. Čím větší společnost, tím je hierarchie silněji pociťována. Řadový pracovník má často pocit, že je ten největší odpad, přitom s jeho prací roste i padá celá firma. Na straně druhé, mít vedoucí postavení, nebýt na samotném spodku hierarchie, to obnáší mnohou zodpovědnost, o které se řadovému pracovníku ani nesnilo. Najít určitou symbiózu a efektivní způsob komunikace představuje rozhodně alfu a omegu všeho.

Vedoucí pracovník by rozhodně měl respektovat každého i toho nejposlednějšího pracovníka společnosti. Motivace pracovníků je opravdu velmi důležitá a opravdu pracovní výsledek záleží velmi zásadně i na tom, zda se pracovník cítí oceňovaný nebo naopak vůbec ne.

Mnozí lidé by chodili do práce mnohem raději, kdyby dokázali přijmout skutečnost, že je třeba vykonávat to, co je třeba ne to, co bych rád. Najít zalíbení v tom co dělám, je ta první cesta k úspěchu.